Muzeum Českého lesa v Tachově sídlí v areálu bývalého františkánského kláštera od svého vzniku v roce 1954. Po roce 1990 byl areál v rámci restituce navrácen církvi římsko - katolické a muzeum zde bylo v nájmu. Objektem nájmu však byla jen část klášterní budovy, nikoli celý areá,l a tedy také ne zahrada. Již tehdy však bylo zřejmé, že lepší údržbu než umožňovala nájemní smlouva potřebuje nejen samotný klášter, ale i klášterní zahrada. Bylo také jasné, že zahrada v sobě má skrytý potenciál pro další rozšíření nabídky pro návštěvníky muzea. Muzeum jako nájemce však prakticky nemělo možnost situaci změnit a vlastník povětšinou o změnu neměl zájem.
Výjimkou bylo krátké období asi dvou let kolem roku 2003. V tomto roce byl na základě iniciativy Občanského sdružení Centrum setkávání Staré Sedliště (působilo v rámci tachovské farnosti církve římsko-katolické) vytvořen Program zřízení zahrady setkávání v zahradě bývalého františkánského kláštera v Tachově. Zpracovatelem projektu byl Atelier Soukup s.r.o z Plzně. Přestože projekt nebyl nikdy ani zahájen a jeho prioritní cíle se lišily od dnes předkládaného projektu, základní myšlenka revitalizovat tento unikátní historický prostor je u obou shodná. Záměr z roku 2003 byl bezesporu jedním z impulsů, které posléze vyústily až k přípravě předkládaného projektu s názvem Zahrada otevřená – rozšíření a zkvalitnění nabídky pro cestovní ruch v muzeu v Tachově.
Představa o tom jak naložit s klášterní zahradou zrála a do zcela jiné pozice se dostala v roce 2005, kdy bývalý klášter kupuje Plzeňský kraj, zřizovatel Muzea Českého lesa v Tachově, pro potřeby této své organizace. Předmětem koupě je nejen celá budova kláštera ale i prostor klášterní zahrady.
Hned v roce následujícím začínají dílčí investiční akce, které již také počítají s budoucím zprovozněním klášterní zahrady. Jednak je to napojení jak stávajícího sociálního zařízení tak sociálního zařízení ve východní přístavbě na městskou kanalizaci. V roce 2007 je zakoupen zahradní traktor, který umožňuje zlepšení údržby zahrady. V roce 2008 je započato s opravou fasády kláštera. To je předně otázka technická. Při zprovoznění zahrady však vystupuje do popředí i otázka estetická, kdy se požadavky na vzhled objektu jeví jako podstatnější než v době, kdy byla zahrada uzavřená a pro běžného návštěvníka vzhled objektu nebyl až tak patrný.
Vedle těchto investičních akcí došlo v roce 2006, 2007 a 2008 několikrát k otevření zahrady a byly zde pořádány příležitostné akce – koncerty, pořady pro rodiny s dětmi, programy pro školní mládež. Jejich pořadatelem bylo jednak muzeum, jednak různé zájmové skupiny především mládeže. Návštěvníky byli jak obyvatelé Tachova, tak návštěvníci města z bližšího okolí. V případě koncertů skupin moderní hudby pak i návštěvníci ze vzdálenějších míst. Rovněž příležitostné konání těchto akcí odkrylo potenciál klášterního areálu v oblasti cestovního ruchu a tvorby nových produktů cestovního ruchu. Stejně tak ukázalo slabiny areálu, které využití tohoto potenciálu komplikují. Slabinou je především nedostatečné materiální zajištění takovýchto akcí – pódium, lavičky, elektroinstalace, hygienické zázemí, občerstvení.
V závěru roku 2007 muzeum využilo možnosti alespoň některé z těchto problémů řešit. Jako člen MAS Zlatá cesta podalo žádost do programu LEADER ČR, jež vyhlašuje Ministerstvo zemědělství ČR. Se svou žádostí uspělo a zakoupilo mobilní pódium a lavičkové sety pro konání kulturních a společenských akcí v zahradě kláštera. Finanční možnosti mu však neumožnily zakoupit zároveň zastřešení pro toto pódium.
V roce 2007 vypracovává Atelier Soukup s.r.o na objednávku Plzeňského kraje pasport areálu františkánského kláštera v Tachově a shodně s představou správce (muzea) definuje hlavní problémy i vize, jak je řešit. Obě strany shodně vidí jako problém v objektu sloužícím pro potřeby cestovního ruchu nevyhovující sociální zařízení, které neodpovídá běžným evropským standardům. Navíc je umístěno v nekvalitní přístavbě kláštera z 50.let 20.století, která narušuje jeho původní historický charakter. Dalším problémem je samotný vstup do muzea, bočním vchod, z ulice nepříliš patrný, a který je nutno tak trochu „hledat“. Po vstupu do muzea navíc návštěvníka nevítá žádný vstupní prostor, žádná recepce, žádná komunikační zóna. Návštěvník se ocitá na chodbě a chvilku, než se ho ujme obslužný personál, se může cítit bezradně. Nemluvě o možnosti odložit zde svršky či zavazadla.
Velkým nedostatkem v současné době je obtížná dostupnost objektu pro imobilní občany. Klášter je historickým patrovým objektem a jeho úplná dostupnost bude tedy řešena jen obtížně. Expozice v přízemí však může imobilní občan navštívit po jen malých úpravách, které navíc nijak nepoškodí původní historický charakter objektu. Vedle dostupnosti alespoň části kláštera a areálu pro imobilní návštěvníky je nutno řešit také jejich hygienické zázemí. Obojí je součástí předkládaného projektu.
Jak muzeum tak zpracovatel pasportu shodně identifikovali potenciál zahradního areálu pro rozvoj cestovního ruchu a pro rozšíření a zkvalitnění jeho nabídky. Aby tento cíl mohl být naplněn, shodli se také na nutnosti udělat řadu úprav zahradního charakteru – vykácení některé zeleně, osazení dalších druhů, zatrubnění otevřeného odpadního kanálu, vybudování dětského koutku, elektrifikace pro venkovní akce i osvětlení areálu. Velkým nedostatkem pro fungování cíle cestovního ruchu, jakým je bezesporu muzeum, je současná absence občerstvení v areálu. Je to nedostatek již za současného fungování, neboť možnost občerstvení patří dnes k již běžným evropským standardům. Jestliže však uvažujeme o rozšíření nabídky pro návštěvníky muzea o řadu akcí v zahradě pořádaných, realizovat tento záměr bez možnosti občerstvení je již zcela nemožné. V neposlední řadě je velkým problémem velmi špatný stav obvodové zdi, která celý areál obklopuje a místy by mohla být ohrožením pro návštěvníky areálu. Rovněž její oprava je stanovena jako aktivita projektu.
